Mykóza je lékařské označení pro onemocněné způsobené houbami, kvasinkami a plísněmi.
Soor (neboli moučnivka či také orální kandidóza) je označení pro kandidózu dutiny ústní.
Candida je velmi častým původcem mykóz, jak kožních mykóz a mykóz nehtů, tak vaginálních (poševních) mykóz, tak mykózy v ústní dutině nebo v jícnu.
Nejčastěji se u pacientů trpících kandidovou mykózou jedná o druh Candida albicans. Je to také druh nejvíce patogenní (nejvíce choroboplodný). Onemocnění člověka může ale vyvolat ještě 15 druhů Candidy, souhrnně označované jako tzv. kandidy-non-albicans.
Při mykóze v dutině ústní se tvoří bílé splývající povlaky na sliznici úst a jazyka (na sliznici tvrdého patra, měkkého patra, na tvářové sliznici, na jazyku). Právě bílá barva těchto povlaků dala jméno kvasince Candida albicans (latinsky candidus - sněhobílý; albicans - bělající se).
Povlaky vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Povlaky je možné ze začátku setřít (ve většině případů je setřít lze, ale později pevně adherují (=lnou) k povrchu sliznice. Postižená místa jsou zarudlá a mohou být bolestivá. Moučnivka se projevuje také poruchou chuti, pálením, pocitem suchosti a zvýšenou citlivostí sliznice, provází ji nepříjemný pocit v ústech a potíže s řečí a příjmem potravy.
Soor se nejčastěji vyskytuje u novorozenců a kojenců. U těch onemocnění často recidivuje (vrací se), příčinou mohou být například infikované dudlíky či infikovaná prsní bradavka matky.
Soor také postihuje prakticky všechny nemocné s AIDS (=rozvinutá HIV infekce; soubor příznaků nebo infekcí, které je následkem nákazy virem HIV). Dále se vyskytuje u imunodeficitních (osob s poruchami imunity), například při chemoterapii. Soor může být také následkem užívání širokospektrých antibiotik.
Antimykotika (léky působící na infekce způsobené houbami, kvasinkami nebo plísněmi) se podávají buď lokálně (místně), nebo systémově (nejčastěji spolknutím léku). Nevýhodou lokální léčby je delší trvání léčby (1-3 týdny), nutnost časté aplikace (čtyřikrát denně) a někdy jsou místní léčiva nepříjemná po chuťové stránce. Je tedy nutné, aby pacient při léčbě dobře spolupracoval.
Léčebný režim může být individualizován (šitý pacientovi na míru) ve smyslu dávkování, délky léčby a výběru vhodného léčiva, zejména s ohledem na formu slizniční infekce a imunologický stav pacienta.
K terapii slizničních mykóz se v dnešní době používají hlavně tzv. azolová antimykotika, buď v místní terapii (jako krémy, čípky, roztoky, suspenze), nebo systémově (lék se spolkne).
Některé léky (triazolové deriváty flukonazolu a itrakonazolu) jsou k dispozici jako tzv. orální suspenze (pevné částice v kapalině, místo podání léku je dutina ústní). Tyto léky mají dvojí účinek - jednak působí po dobu setrvání v ústech, jednak po polknutí působí systémově (celkově). Mají tzv. nejvyšší biologickou dostupnost, což znamená, že se nejvíce dostanou do místa určení (z léčiva tělo využije co největší podíl). Jedná se například o léčivo na předpis Sporanox (perorální roztok). Sporanox (účinná látka itrakonazol) brání kandidě v syntéze ergosterolu (v tvorbě látky, která je pro ni životně důležitá). Užívá se nalačno (je třeba nejíst a nepít minimálně hodinu před použitím roztoku). Roztok se poválí v ústech cca 20 sekund a pak se spolkne. Dutina ústní se následně nevyplachuje. Užívá se jedenkrát až dvakrát denně.
Jako alternativu může lékař zvolit také tzv. suspenzi polyenových antibiotik (amfotericin B, nystatin, natamycin - pimaricin).
Ta má rovněž dvojí využití - nevstřebává se ze zažívacího traktu, dá se tedy použít pro tzv. selektivní dekontaminaci střevního prostředí (při ní se ze střev odstraní nebezpečné mikroorganismy).
Součástí léčby orální kandidózy (a prevence jejich návratu u pacientů, kteří mají trvale zvýšené riziko vzniku) by měla být rovněž úprava ústní hygieny, pokud není dostatečná. Nemělo by se též zapomínat na dekontaminaci (zbavení nečistot včetně choroboplodných zárodků) infikovaných zubních protéz z metylmetakrylátu. U osob imunokompromitovaných (u osob s poruchou imunity, například u lidí užívajících chemoterapii) je vhodné výše uvedená antimykotika kombinovat s tzv. antiseptiky (jedná se o protimikrobiální látku, která je podávaná na živou kůži/sliznici, které snižují riziko infekce) typu hexetidinu, chlorhexidinu či polyvinyl-jódu.
Léčiva pro místní použití se často připravují jako tzv. magistraliter přípravky. To znamená, že léčivo připraví v lékárně, nejedná se o léčivo průmyslově vyráběné. Často je to dáno tím, že léčivo s vhodným složením (koncentrací, způsobem podání,...) není na trhu průmyslově vyráběných přípravků k dispozici. Lékař tedy na recept napíše přesné složení přípravku a v lékárně pacientovi podle toho receptu ten daný přípravek připraví.
Rozhodně se ale nedají využít průmyslově vyráběná antimykotika, která sice mají vhodnou účinnou látku, ale nejsou ve formě vhodné k podání na sliznici. Například se tedy rozhodně nedoporučuje použít pro léčbu kandidózy v dutině ústní například kožní pasty nebo vaginální globule (které se zavádí do pochvy). Dříve se někdy využívaly tablety ketokonazolu určené ke spolknutí tím způsobem, že byly rozdrceny a smíchány s vodou a podány na sliznici dutiny ústní. To se dnes rozhodně nedoporučuje. Stejně tak by rozhodně neměly být používány vaginální tablety s obsahem klotrimazolu k místnímu podání - rozhodně by se tedy neměly cucat. Navíc jak tablety určené ke spolknutí, tak tablety určené k zavedení do pochvy jsou silně hořké chuti, opakované podání by bylo pro pacienty mj. nepříjemné i z tohoto důvodu.
Nespecificky působící antimykotika, dříve hojně užívaná, například genciánová violeť či sloučeniny bóru, byla vytlačena novými specificky působícími antimykotiky. Důvody jsou nespecifičnost působení "starších" přípravků, u některých nízká účinnost a u některých je diskutována toxicita. Použití genciánové violeti tak bývá některými odborníky označováno za obsolentní (zastaralý, neaktuální). Mezi odborníky se diskutovala možná kancerogenita genciánové violeti, ta ale zatím nebyla u člověka prokázána. Za zastaralé je některými odborníky považováno i používání k léčbě tetraboritanu sodného (neboli boraxu, označován také jako bezbarvá genciánová violeť). Z důvodu toxicity je tetraboritan sodný kontraindikovaný (nedá se užít) u dětí do 10 let (hrozí jeho vstřebání při místním podání). V Německu je užívání tetraboritanu sodného spolu s kyselinou boritou ve většině případů (včetně použití na sliznice dutiny ústní) zakázáno z důvodu reprodukční toxicity (negativního ovlivnění rozmnožování).