Mykóza je lékařské označení pro onemocněné způsobené houbami.
Mykózy se dělí na povrchové a systémové (orgánové, hluboké). Povrchové mykózy postihují kůži a její adnexa - to jsou přídatné orgány kůže, tedy potní a mazové žlázky, nehty a vlasy.
Systémové mykózy jsou vzácnější, postihují hlavně osoby imunokompromitované (které mají oslabenou imunitu například po transplantaci, chemoterapii pro karcinom apod.). Systémové mykózy mohou postihnout plíce, srdce, ledviny, mozek ...
Nejčastějšími původci infekcí kůže, vlasů, chlupů a nehtů jsou dermatofyta. 90% všech onychomykóz (mykóz nehtů) na nohou a 50% všech mykóz nehtů na rukou je způsobeno dermatofyty. Za zánět v oblasti nehtového lůžka a jeho okolí (tento zánět se označuje jako tzv. paronychium) jsou též z 90% zodpovědná dermatofyta.
Infekce kůže dermatofyty se obecně nazývá tinea (podle lokalizace pak lékaři název ještě upřesňují, například tinea capitis - infekce způsobená dermatofyty na hlavě, nejčastěji ve vlasech, tinea pedis - infekce na nohách, tinea manus - infekce na rukách, tinea unguium - infekce na nehtech).
Tyto infekce mají plíživý nástup i průběh. Dermatofyta se totiž po uchycení od místa poškození šíří velmi pomalu.
Záněty nehtů způsobená dermatofyty postupují většinou od okraje nehtu směrem k nehtovému lůžku. U kandidových paronychií (zánětu nehtového lůžka způsobeného kandidami) postupuje infekce naopak od nehtového lůžka.
Kožní mykózy a mykózy nehtů se léčí hlavně lokální (místní) terapií (masti, krémy, roztoky, spreje, lotia, pasty). Některé jsou volně prodejné, některé jsou na recept. Při selhání místní léčby (či pokud je mykózy příliš rozsáhlá apod.) lékař předepíše léky určené ke spolknutí (tzv. perorální léčba).
Důležité je dodržovat i preventivní opatření. Houby mají rády vlhké prostředí. Po sprchování je tedy nutné osušit kůži včetně záhybů a prostorů mezi prsty (například často bývá postiženo meziprstí mezi 3. a 4. prstem na nohou, kde na sebe prsty hodně naléhají). Vhodná je vzdušná obuv a bavlněné ponožky. Ve společných šatnách, umývárnách, u bazénů apod. se doporučuje nechodit bos a používat vlastní dobře omyvatelnou obuv.
Při mykóze v dutině ústní se tvoří bílé splývající povlaky na sliznici úst a jazyka (na sliznici tvrdého patra, měkkého patra, na tvářové sliznici, na jazyku). Právě bílá barva těchto povlaků dala jméno kvasince Candida albicans (latinsky candidus - sněhobílý; albicans - bělající se).
Povlaky vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Postižená místa jsou zarudlá a mohou být bolestivá. Moučnivka se projevuje také poruchou chuti, pálením, pocitem suchosti a zvýšenou citlivostí sliznice, provází ji nepříjemný pocit v ústech a potíže s řečí a příjmem potravy.
Soor se nejčastěji vyskytuje u novorozenců a kojenců a postihuje prakticky všechny nemocné s AIDS.
Antimykotika (léky působící na infekce způsobené houbami, kvasinkami nebo plísněmi) se podávají buď lokálně (místně), nebo systémově (nejčastěji spolknutím léku). Mohou se použít také tzv. orální suspenze, které působí jak místně, tak působí po spolknutí celkově. Roztok se 20 sekund poválí v ústech a následně se polkne. Z léčiva tak tělo využije největší podíl.
Součástí léčby je též úprava ústní hygieny, pokud je nedostatečná, a hygiena zubních protéz.
K léčbě se rozhodně nedají využít antimykotika, která nejsou určená k podání na sliznici dutiny ústní. Tedy by se rozhodně k léčbě mykózy dutiny ústní neměly používat kožní pasty či rozdrcené vaginální globule.
Vaginální kandidóza je nejčastější onemocnění způsobené kandidami. Candida se v pochvě vyskytuje normálně, problémy působí až její přemnožení. Kvasinky vyvolávají zánět pochvy běžně, častější jsou jen bakteriální infekce. Odhaduje se, že zhruba 75% žen v reprodukčním věku prodělalo alespoň jednou v životě vaginální kandidózu. Naštěstí jen malé množství žen trpí opakovanými záněty způsobenými kandidou (více než 3 onemocnění za rok).
Ženy postihuje silné svědění (tzv. pruritus) a většinou mívají výtok. Vzhled výtoku je popisovaný jako tvarohovitý. Dále ženy popisují bolest vagíny a vulvy.
V těhotenství je kvůli hormonálním změnám větší riziko vaginální kandidózy. Mezi další rizikové faktory patří například užívání antibiotik, diabetes či zvýšená hladina estrogenů. K mykotickým infekcím tak nejčastěji dochází v luteální fázi menstruačního cyklu, takže zhruba jeden týden před menstruací.
Pod mikroskopem je vzhled sekretu při kandidové infekci charakteristický a dá se použít v diagnostice (jedná se o tzv. MOP VI - mikrobiální obraz poševní).
Vaginální mykóza se léčí vaginálními globulemi či jinými přípravky aplikovanými do pochvy, na vnější podrážděnou část genitálu se používá mast. Někdy lékař předepíše tablety určené k polykání (perorální léčbu).
Plicní mykózy prakticky nepostihují zdravé lidi. Trpět jimi mohou lidé imunokompromitovaní (s oslabenou imunitou; například po transplantaci, při chemoterapii, pacienti s AIDS), pacienti na anesteziologicko-resuscitačním oddělení apod.
Mezi mikroorganismy vyvolávající plicní mykózu patří Candidy (způsobuje plicní kandidózu), rod Aspergillus (pacienti trpí plicními aspergilózami), Pneumocystis jiroveci a Cryptococcus.
Plicní kandidóza postihuje především nemocné s neutropenií. Neutropenie je stav, kdy klesne počet neutrofilních granulocytů (jeden z typů bílých krvinek) pod normu. Neutrofilní granulocyty tvoří 60-70% všech bílých krvinek (leukocytů) a mají důležitou úlohu v imunitě, zejména v obraně proti bakteriálním (zejména v obraně proti extracelulárním bakteriím - bakteriím nacházejícím se vně buňky) a mykotickým infekcím.
Aspergilóza je převážně tzv. nozokomiální (nemocniční) onemocnění. Je to tedy nákaza v příčinné souvislosti s hospitalizací pacienta v nemocnici. Postihuje hlavně nemocné s akutní leukémií, lymfomy, aplastickou anémií, pacienty užívající kortikoidy, cytostatika a imunosupresiva. Dále postihuje aspergilóza nemocné s AIDS.
Aspergillus rád osidluje dutiny, například kaverny po TBC, buly při emfyzému (emfyzém je kromě jiných onemocnění součástí syndromu CHOPN, chronické obstrukční kardiopulmonální choroby, vyskytující se hlavně u kuřáků) apod.
Pneumocystis jiroveci má své pojmenování na počest českého parazitologa Oty Jírovce. Ve zdravé populaci se prakticky nevyskytuje. Zato je nejčastější komplikací nemocných s AIDS. Toto onemocnění hrozí i pacientům s chemoterapií.